Nábor do družstev

nabor

Partneři

 Nadace OKD

 

vamoz

 

 

Program Ostrava

 

 

Ostravske Noviny

 

 

job factory logo

 

 

job factory logo

 

 

znak vitkovice

 

Reklama

„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde



Historie klubu
Napsal uživatel Jakub Rojek   

Náš národní sport má ve Vítkovicích bohatou tradici. Na sportovní scénu vstoupil v roce 1920 pod názvem “Házená“, a to až do roku 1952. Od roku 1953 do roku 1970 to byl název “Česká házená“ a od roku 1971 se používá název “Národní házená“.

První družstvo bylo ustaveno v Sokole Vítkovice v roce 1920, kdy sehrálo prvních 13 utkání. V následujících létech pak vznikaly další oddíly – v roce 1921 v DTJ Vítkovice Louisová, v roce 1923 SSK Vítkovice, kde házenou hrály především ženy a dorostenky (oddíl házené byl zastřešen oddílem lehké atletiky). Tehdejší činnost byla opravdu velmi pestrá a bohatá.

Hlavním průkopníkem házené ve Vítkovicích byl oddíl DTJ Louisová, jehož prvním předsedou byl pan Černý. Členskou základnu oddílu tvořili převážně horníci dnes už zavřeného dolu Jeremenko.

Sportovní výsledky oddílů DTJ Louisová a SSK Vítkovice se významnou měrou zasloužily o rozvoj házené. Všem příznivcům tohoto sportu se dodnes vybavují jména bratří Pindurů, dále Vrlíka, Staňka, Hlavatého, MUDr. Ražného, Klečky, Krátkého, Freizlera, Botka, Klevera, bratří Žembů, Kozla, Madřence, Gráfa, Vavroše, z žen pak sestry Pustkové, dále bratří Paučků, Valenty, Kouřila, později pak Halšky, bratří Polášků, Vyplela, Holomky, Morla, Vrubla, Hrabovského, Brudného, MUDr. Rychlého, Eliáše, bratří Čánů, Vaclíka, Paly, Plačka a řady dalších, kteří svou příkladnou obětavostí, zaujatostí a elánem položili solidní základy k tomu, že Vítkovická házena patřila nejen v minulosti, ale jako tomu svědčí výsledky stávajících družstev i dnes mezi nejlepší celky v republice.

Jak bylo již uvedeno, z jmenovaných oddílů byl nejlepší oddíl DTJ Louisová. Byl všestranným propagátorem tohoto sportu, doslova šel za divákem a uskutečnil několik exhibičních utkání na náměstích v Ostravě , Vítkovicích a Mariánských Horách. Dokonce zkoušel hrát házenou v zimě na bruslích na kluzišti u Sportovního pavilonu. Nelze přejít bez povšimnutí, že v oddílech vyrůstali sportovci s velkou popularitou na celém Ostravsku. Za všechny jmenujme alespoň MUDr. Ražného, skvělého brankáře, který celou řadu let chytal ve vynikající formě. Dařilo se mu tak, že byla i sezóna, kdy pustil pouze 7 branek. Byl však i úspěšným lékařem – primářem v Karviné. Druhým obětavým členem oddílu byl Josef Eliáš, činovník od založení oddílu až po jeho zatčení za protistátní činnost.

V letech 1925-1931 získal oddíl Louisová šestkrát prvenství ve XII. okresu DTJ a pětinásobným vítězstvím v soutěži o Putovní vlajku DTJ se stal jejím trvalým držitelem.

Od roku 1939 a s ní spojeným zákazem sokolských jednot se házená provozovala jen v oddílech DTJ Louisová a DTJ Vítkovice I a opět to byl oddíl Louisová, který stál v čele a vhodně navázal na předválečnou tradici. V době okupace byla tělovýchova a sport jedinou možností shromažďování a účelného a zdravého využívání volného času mladými lidmi. Do této cesty se stavěly mnohé překážky, kterým však vedení oddílu dokázalo poměrně úspěšně čelit. Někdy však i za cenu ztráty osobní svobody (Hlavatý, Eliáš, Ing. Krátký a další). Je jistě na místě připomenout si jména válečné generace, které po celou dobu své činnosti dokazovala, že ví, kde je v těžkých dobách pro náš národ její místo. Byli to – Freizler, Myška, Klemiš, bratři Poláškové, Brudný, Salapatek, Hrabovský, Krčmarský, Zych, Velička, bratři Glombové, Háva, Podroužek, Kublín a mnozí další.

Mnozí z nich nedbali zákazu shromažďování mimo sportovní akce a dokázali organizovat i vzpomínkové srazy při táborácích na Louisové. Hlavními organizátory byli B.Velička a L. Glomb, který později v roce 1944 za totálního nasazení na šachtě tragicky zahynul.

Mezi nejlepší družstva v době okupace patřilo družstvo dorostenců, které získalo přebornický titul DTJ a dvakrát hrálo ve finále. Zajímavou epizodou ve válečných letech je symbióza družstev Staré Vsi a ČSK Vítkovice. Starovesští sokolové po zákazu sokolských jednot německými okupanty nemohli dále vystupovat pod svým bývalým označením a tak hráli jako jeden z registrovaných oddílů tehdejšího ČSK Vítkovice I. ligu.

Po osvobození v roce 1945 začal v tělovýchovných jednotách ve Vítkovicích pulzovat nový život. Vítkovická házená měla nejlepší dorostence v republice. Také muži DTJ Louisová se probojovali až do finále přeboru DTJ, kde skončili na druhém místě. Za zmínku stojí turnaj v házené mužů Sokola Vítkovice, v němž v roce 1947 v silné konkurenci získala tři družstva Louisové první tři místa a družstvo Sokola Vítkovice bylo šesté. Hrálo se na hřišti u Českého domu.

V roce 1948, kdy došlo k sjednocení tělovýchovy, byla zrušena DTJ nebo sloučena se stávajícími sokolskými jednotami, nebo ke změně názvu jednot na Sokol. To se stalo i na Louisové, kde se hrálo z počátku pod hlavičkou Sokol Jeremenko, později Sokol OKD Ostrava. Družstvo dorostenců nadále patřilo mezi nejlepší v republice a stejně úspěšné bylo i družstvo mužů. Ti v roce 1949 postoupili do divize a v roce 1951 se probojovali až do finále přeboru ČSR, ve kterém v Gottwaldově (Zlíně) skončili na 9. místě.

V roce 1951 dochází ve vítkovické házené k zásadní reorganizaci. Házenkáři jsou soustředění v Sokole VŽKG. Stánkem a areálem pro házenou ve Vítkovících se stává hříště u Sportovního pavilonu na Lidické ulici, které do té doby patřilo výhradně vítkovickým hokejistům a tenistům. Velkou obětavostí a za pomocí výboru TJ si členové oddílu sami brigádnicky hřiště opravili.

Rok 1952 přinesl nově utvořenému oddílu hned několik úspěchů. Byla to v prvé řadě akce „otevřených hřišť“, která splnila svůj účel tím, že probudila zájem o další rozvoj národní házené ve Vítkovicích. Vítkovičtí se projevili jako dobří organizátoři uspořádáním finále přeborů ČSR dorostenců a dorostenek, které se hrálo na stadionu tělovýchovné jednoty. Zde nelze přehlédnout obětavou práci pro oddíl tehdejšímu údržbáři hracích ploch Josefu Koňarskému.

V roce 1953 uspořádal oddíl poprvé vnitropodnikovou soutěž pro zaměstnance VŽKG, která se pak pořádala každoročně až do roku 1970. Úspěchem byl zisk putovního poháru družstvem dorostenců ve Studénce a družstvem mužů ve Starém Městě na Moravě.

Rok 1954 je v oddíle úspěšným jen pro družstvo žen, které se probojovalo do II. ligy. K poklesu výkonnosti dochází u družstva mužů a to hlavně vinou nekázně některých hráčů. To znamenalo jeho umístění ve druhé polovině tabulky.

Rok 1955 je v úzké návaznosti na předešlé neúspěchy. Oddíl nepracuje dobře, což se také projevilo v umístění družstev v soutěžích. Jediným zaznamenaným úspěchem je vítězství žen v Kotasově poháru.

Rok 1956 byl pro Vítkovickou házenou již příznivější. Velkým úspěchem byl bezesporu postup družstva mužů do divize. Naši hráči Šimíček a Brychlec reprezentovali juniory ČSR, řada dalších hráčů pak krajské celky.

V roce 1957 se uskutečnila zdařilá propagační akce – uspořádání atletického pětiboje pro žáky, žákyně a dorostence. Z ostatních výsledků družstvo žen bez porážky vede druhou ligu, starší dorostenci rovněž bez porážky vítězí v krajském přeboru i přeboru ČSR, kde ve finále končí na 2. místě. Přeborníky kraje se stávají mladší dorostenky. Ty spolu s dorostenkami a ženami vítězí v Kotasově poháru.

Série úspěchů pokračuje i v roce 1958. Mladší i starší dorostenci se umisťují v přeboru ČSR na 2. místě. Krajské přebornické tituly získali mladší i starší dorostenci, ale i dorostenky. Muži jsou nejlepší na území Moravy. Druhé družstvo mužů se vrací do přeboru krajského. První družstvo mužů bez zakolísání vyhrává divizi, což znamenalo, že na podzim se již ve Vítkovicích hraje II. liga. Naše družstvo je po podzimní části i v této soutěži na prvním místě. Tím svitla naděje získat pro barvy Vítkovic první ligu. Družstvo žen v II. lize končí na pěkném 2. místě.

Rok 1959 je pro nás významným návratem družstva mužů do I. ligy. Na družstvu je však patrná tříletá absence v I. lize a to znamenalo výpadek a nedostatek zkušeností pro boj s nejlepšími. Družstvo starších dorostenců získává přeborníka kraje a v přeboru ČSR se umísťuje opět na 2. místě. Titul krajského přeborníka získává i družstvo dorostenek, zatímco druhé družstvo mužů končí v krajském přeboru na 2. místě. Dobře si vedli žáci, kteří ve své skupině krajského přeboru skončili druzí. Podařilo se ustanovit družstvo žákyň. V soutěžích jsme měli 4 družstva dorostenců, z nichž nejlépe si vedlo druhé, které získalo titul krajského přeborníka. V přeboru ČSR se umístilo rovněž druhé.

V roce 1960 směřuje veškeré úsilí k udržení mužů v první lize. Jarní průběh soutěže tomu nasvědčuje, muži končí soutěž na 6. místě. Starší dorostenci úspěšně zaútočili na titul přeborníka kraje a v přeboru ČSR skončili na 3. místě. Špatně na tom bylo první družstvo žen. Jedinou výjimkou v celoroční neúspěšnosti bylo vítězství na spartakiádním turnaji.

Rok 1961 přinesl pasiva i aktiva. Nejúspěšnější jsou žáci a dorostenky, družstvo žen postupuje do krajského přeboru. Projevily se nedostatky v trenérské práci. Úspěšně si vedou žákyně v krajském přeboru i v Kotasově poháru. Muži v první lize ročníku 1960-61 docílili 4. místa. V podzimní části ročníku 1961-62 jsou však až osmí. Řada našich hráčů reprezentuje kraj i vybrané celky ČSR.

V roce 1962 se projevily nedostatky v práci s mládeží, negativně se projevil nedostatek zkušených trenérů. Úspěšné jsou žákyně, které vyhrávají okresní soutěž, v krajské končí na 2. místě a v přeboru Moravy jsou čtvrté. Ženy vyhrávají s převahou krajský přebor, ale nepostupují, protože krajský přebor nedosáhl předepsaného počtu družstev. Nejúspěšnějším celkem bylo první družstvo mužů, i když ještě před zahájením jarní části soutěže bylo ohroženo sestupem. Hráči však přidali, což bylo korunováno konečným 4. místem. V novém ročníku šel výkon družstva dále nahoru, což se projevilo druhým místem v tabulce.

V roce 1963 velmi špatně pracovalo družstvo žen, kde se projevil nedostatek hráček. V krajském přeboru končí na posledním místě. B družstvo mužů vyhrálo okresní přebor a postoupilo do přeboru krajského. Velmi pěkného úspěchu dosáhlo první družstvo mužů, které končí I. ligu na druhém místě.

Rok 1964 je znovu velmi úspěšným. Všechna družstva nám dělají radost, s výjimkou žen, které je i nadále nejhorším kolektivem našeho oddílu. Špatná docházka na tréninky se projevuje i v umístění v krajském přeboru, kde ženy končí poslední. Muži jsou naproti tomu nejúspěšnějším kolektivem. B družstvo končí v krajském přeboru na 3. místě a v nové soutěži končí na podzim 2. Došlo k odvážnému omlazení, což je podhoubím, ze kterého vyrůstají úspěchy v dalších letech. První družstvo mužů skončilo v I. lize na 4. místě. Po podzimní části nového ročníku má naději získat přebornický titul.

Rok 1965 patří mezi jubilejní ročníky, vítkovická házená oslavuje 45 let trvání a stejně tak i tělovýchovná jednota Vítkovic. V tomto roce jsme měli 6 činných družstev. Družstvo dorostenců vyhrálo okresní přebor a postoupilo do přeboru krajského. Nejúspěšnějšími družstvy oddílu byly oba celky mužů, které dosáhly několika významných úspěchů. B družstvo postoupilo z krajského přeboru do II. ligy, kde v podzimní části skončilo na 8. místě. První družstvo mužů i přes bodový náskok z jarní části soutěže skončilo 2. Uskutečnil se první televizní přenos z ligového utkání ve Vítkovicích, což se setkalo se značným ohlasem u veřejnosti. Ve druhé polovině roku jsme pořádali mezizemské utkání Morava-Čechy, což bylo vyvrcholením tohoto jubilejního ročníku. Členská základna v tomto roce představovala 143 sportovců.

V roce 1966 došlo ke sloučení české a mezinárodní házené pod vedením společného výboru. Z české házené pracovali ve vedení František Hrabovský, Bohdan Glomb, Eliška Glombová, Josef Slatinský, Vlastimil Staněk, Jiří Pazderník, Vladimír Šoun, Vlastimil Nevlud a Břetislav Gacek. První družstvo mužů končí v I. lize čtvrté, druhé družstvo se udrželo ve II. lize. Družstvo žen hraje svou soutěž až od podzimu 1966-67.

Rok 1967 byl úspěšným pro obě mužská družstva. První družstvo se stalo mistrem ČSR. Druhé družstvo se v II. lize drželo na předních místech. Ostatní družstva bojovala se střídavými úspěchy.

V roce 1968 obhájilo první družstvo mužů titul přeborníka ČSSR a získalo pět putovních pohárů za vítězství v různých turnajích. Obhajoba titulu měla za následek jmenování dalších členů oddílu mistry sportu, kromě Jiřího Pazderníka a Vlastimila Staňka titul obdrželi Karel a Jiří Čanové, Zdeněk Hořínek, Jaromír Klečka, Vlastimil Nevlud a Emil Vaclík. B družstvo mužů skončilo v II. lize na 3. místě. Z ostatních stojí za zmínku vítězství družstva žáků v okresním přeboru.

Rok 1969 byl úspěšný pro družstvo žen, které se dokázalo udržet ve II. lize, stejně jako B družstvo mužů. V prvním družstvu mužů došlo ke generační výměně jak mezi hráči, tak i na trenérském postu. Úspěšná byla turnajová činnost, kde družstva zaznamenala 6 vítězství.

Rok 1970 je jubilejním rokem, ve kterém slavíme 50 let trvání národního sportu ve Víkovicích. Muži obhájili 5. místo v ligové soutěži, ženy skončily šesté ve II. lize, druhé družstvo mužů získalo ve II. lize 4. místo.

V roce 1971 se podařilo stabilizovat družstvo žáků, což se stalo příslibem pro příští období. Družstvo žen skončilo v II. lize na druhém místě a po odstoupení družstva Jablůnky z I. ligy se naskytla možnost postupu do nejvyšší soutěže. B družstvo mužů po dlouhém působení ve II. lize sestupuje do krajského přeboru. První celek mužů i přes omlazení skončil na 3. místě. Pro tento rok je charakteristickým výrazné omlazení hráčského kolektivu mužů a účast žen v prvoligové soutěži. Podařilo se stabilizovat družstvo žáků, což se stalo příslibem pro příští období.

V roce 1972 měl oddíl v soutěžích zařazeno 8 družstev. K nejlepším patřila družstva žákovská. Družstvo žen jako nováček v I. lize nezvládlo start a po jednoročním účinkování opouští prvoligovou soutěž a sestupuje do II. ligy. První družstvo mužů ukončilo I. ligu na 2. místě.

Rok 1973 přinesl pokles výkonnosti u družstva mužů, které skončilo v I. lize na 4. místě, ženy byly ve II. lize rovněž čtvrté. Úspěšní byli žáci, kteří vyhráli svou skupinu krajského přebor.

V roce 1974 vinou nedisciplinovanosti a nedodržování pokynů trenérů skončilo družstvo mužů v I. lize poslední a po 15 letech tuto soutěž opouští. Družstvo žen naproti tomu vítězí v II. lize a zajišťuje si postup do I. ligy. Dobře si vedlo družstvo dorostenců, které po neúspěšných výsledcích v jarní části hraje finále krajského přeboru. Rovněž družstvo žaček bylo úspěšné a po vítězství v krajském přeboru získalo i titul přeborníka ČSSR.

Oddílovým cílem v roce 1975 bylo zachovat prvoligovou příslušnost družstva žen, což se podařilo, v soutěži skončilo na 7. místě. U družstva mužů bylo cílem získat opět první ligu, družstvo ale skončilo v II. lize na druhém místě. Po reorganizaci soutěží, kdy byla zrušena II. liga hrálo družstvo mužů od podzimu krajský přebor. Za zmínku stojí úspěch dorostenců, kteří ve finále krajského přeboru skončili druzí.

V roce 1976 končí ženy I. ligu opět na 7. místě. Muži po reorganizaci soutěže uhráli v krajském přeboru pouze 2. místo a to nebyl důvod ke spokojenosti. Mládežnická družstva bojovala se střídavými úspěchy, žádné družstvo však svou soutěž nevyhrálo.

Rok 1977 znamenal pro družstvo žen zlepšení výkonnosti, což se projevilo ziskem 6. místa v I. lize. První družstvo mužů v krajském přeboru končí 3. Starší žáci po vítězství v krajském přeboru končí třetí na přeboru ČSR, mladší žáci vítězí ve finále krajského přeboru.

V roce 1978 vyhrálo družstvo žen s převahou I. ligu a získalo mistrovský titul. Druhé družstvo žen už druhým rokem hrálo jenom pohárová a turnajová utkání. První družstvo mužů skončilo v krajském přeboru 2.

Rok 1979 skončil poměrně úspěšně, ženy získaly v I. lize 3. místo, první družstvo mužů v krajském přeboru místo 2. Mládežnická družstva se pohybovala na předních místech, nejlépe skončilo sezónu družstvo žaček ziskem 2. místa v krajském přeboru.

V roce 1980 pokračovalo družstvo žen v úspěšném tažení a ziskem 2. místa v I. lize potvrdilo svou vysokou výkonnost. Druhé družstvo žen hrálo opět výhradně pohárové soutěže. Družstvo mužů vyhrálo krajský přebor, ale 4. místem v kvalifikaci si nezajistili postup do I. ligy. Mládežnická družstva nezaznamenala výraznějšího úspěchu.

V roce 1981 jsme měli v soutěžích celkem 9 družstev, z nichž největšího úspěchu dosáhlo družstvo žen, které získalo mistrovský titul přeborníka ČSSR, vyhrálo československý pohár v podzimní části se probojovalo do finále jeho nového ročníku. První družstvo mužů skončilo v krajském přeboru na 4. místě.

Rok 1982 znamenal pro družstvo žen obhajobu mistrovského titulu a rovněž tak i zisk československého poháru. Družstvo mužů postoupilo o jedno místo nahoru a díky zlepšeným výkonům skončilo v krajském přeboru třetí. Velmi dobře si vedlo družstvo dorostenek, které ve finále krajského přeboru skončilo 2., čímž postoupilo do poháru ÚV SSM, kde rovněž získalo 2. místo. Oddíl získal bronzovou plaketu ÚV ČSTV.

Rok 1983 byl rovněž poměrně úspěšný, v soutěžích jsme měli registrovaných 10 družstev. Zbytečná porážka na vlastním hříšti s pozdějším vítězem ligy připravila naše ženy o třetí vítězství v řadě a družstvo skončilo o jediný bod druhé. Tento drobný výpadek si družstvo žen vynahradilo vítězstvím na několika prestižních turnajích a účastí v československém poháru. První družstvo mužů bylo v krajském přeboru již druhé a svou zlepšenou výkonnost potvrdilo i 4. místem v československém poháru. Z mládežnických družstev je třeba vyzvednout vítězství starších žáků v krajském přeboru a následující 3. místo v jeho finále.

I v roce 1984 jsme měli v soutěžích registrováno 10 družstev. Práce oddílu byla oceněna stříbrnou plaketou ÚV ČSTV. Družstvo žen ukončilo I. ligu na 4. místě a v čs. poháru obsadilo bronzovou pozici. První družstvo mužů vyhrálo krajský přebor, ale v kvalifikaci o postup do I. ligy skončilo až páté. Družstvo mladších žáků získalo první místo ve finále krajského přeboru a vyhrálo ve třech turnajích. Vyzvednout je třeba vítězství družstva starších žáků ve finále krajského přeboru a také v přeboru ČSR; kolektiv zvítězil v dalších šesti turnajích. Lze ocenit vzorné vystupování, které ho řadilo mezi nejlepší družstva oddílu.

Také rok 1985 lze zařadit mezi roky úspěšnější. Družstvo žen sice prodělávalo krizi, ale I. ligu ukončilo na 7. místě. První družstvo mužů opět vyhrálo krajský přebor a v kvalifikaci o I. ligu skončilo třetí. Úspěšné bylo družstvo dorostenců, které po zisku druhého místa ve finále krajského přeboru vybojovalo vítězství v poháru ČÚV SSM, jakož i v další třech turnajích.

V roce 1986 dosáhlo družstvo žen v I. lize na 4. místo, v čs.poháru však neuspělo. První družstvo mužů ukončilo soutěže krajského přeboru na 4. místě, druhé družstvo pak bylo po celý rok v čele krajské soutěže skupiny A. Je nutné zmínit 3. místo družstva dorostenců ve finále krajského přeboru a vítězstvím v poháru ĆÚV SSM, který byl organizován naším oddílem.

Rok 1987 znamenal pro družstvo žen 2. místo v I. lize. První družstvo mužů po vítězství v krajském přeboru skončilo 2. v kvalifikaci a postoupilo do I. ligy. Druhé družstvo mužů po opakovaně vynikajících výsledcích postupuje do krajského přeboru. Družstvo dorostenců po 2. místě ve finále krajského přeboru postoupilo do pohárové soutěže ČÚV SSM a zvítězilo. Družstvo dorostenek nezůstalo pozadu a zvítězilo ve finále krajského přeboru, poté pak získalo druhá místa v poháru ČÚV SSM a v přeboru ČSR.

V roce 1988 měl oddíl registrováno v soutěžích celkem 13 družstev. Tento rok však nebyl příliš úspěšným. Družstvo žen po odhodu starších hráček a nedůsledností v přípravě skončilo v I. lize na posledním místě, což znamenalo sestup do krajského přeboru. Stejně skončilo i první družstvo mužů, které po umístění na posledním místě I. ligy sestoupilo. Úspěchem byl zisk přeborníka kraje družstvy mladších žáků a žaček, následně pak 4. místo družstva mladších žáků v přeboru ČSR. První družstvo dorostenek skončilo 3. v přeboru ČSSR, který pořádala naše jednota.

Pro rok 1989 byl stanoven cíl – postup družstva žen do I. ligy, což se podařilo – po vítězství v krajském přeboru a kvalifikaci. První družstvo mužů končí krajský přebor na 2. místě. Obě družstva se probojovala do semifinále čs. poháru, kde shodně skončila na 2. místě. Družstva mladších žaček a žáků se stala vítězi krajského přeboru, družstvo mladších žáků pak bez porážky vyhrálo turnaj o titul přeborníka ČSR. Družstvo dorostenek po 3. místě v krajském přeboru získalo vítězství ve finále poháru ČÚV SSM, který organizoval náš oddíl.

V roce 1990 bylo cílem udržet družstvo žen v I. lize. To se podařilo a družstvo ziskem 5. místa udrželo prvoligovou příslušnost. Cílem v mužských složkách bylo probojovat se do II. ligy a v mládežnických družstvech pak hrát o prvenství v krajských přeborech, což mělo zajistit účast v soutěžích řízených ústředním svazem. V tomto období se oddíl potýká s řadou problémů. Jde především o generální opravu osvětlení hrací plochy, opravu budovy a dalších zařízení; předsednictvo oddílu nemůže pochopit, že tyto oprávněné požadavky jsou od roku 1972 na TJ stále odkládány.

Zde končí první část přehledu stručné historie oddílu. Jeho pokračování, v období od roku 1991 dosud, se v této době nachází v redakční úpravě a bude doplněna v dohledné době.

Ve výčtu úspěchů a umístění nejsou z důvodu přehlednosti zmíněna jména všech obětavých funkcionářů, trenérů a činovníků, bez jejichž obětavé práce by nebylo možné vytvořit podmínky pro účast družstev v soutěžích a rovněž jména hráčů a hráček, bez jejichž obětavosti a nezměrného úsilí by se nedostavily dosažené úspěchy. Jmenujme alespoň některé z nich: bratři Pindurové , Vrlík, Staněk, Hlavatý, MUDr. Ražný, Klečka, Krátký, Freizler, Botko, bratři Klevarové, bratři Žembové, Kozel, Mandřec, Gráf, Vavroš, bratři Paučkové, Valenta, Kouřil, bratři Halškové, sestry Pustkové, Vyplel, Holomek, Moral, Vrubel, MUDr. Rychlý, Dluhoš, Eliáš, Brudný, Hrabovský, později pak bratři Glombové, bratři Poláškovi, Kublín, Ober, Špaček, Karas, Fuciman, Carbol, Háva, Staněk, Nevlud, dále pak hospodáři oddílu Dominik, Glomb, Dokulil a Kovář. Ze střední generace k nim patřili Ambroz Svatopluk, Vašíček Oldřich, Glombová Eliška, Šupíková Zdeňka, Valenčinová Vlasta, Pazderník Jiří, Sýkorová Vítězslava, Loder Miroslav, Šoun Vladimír, Čáslava Jan, Buják Milan, Kovář Rudolf, Motyka Zdeněk, MUDr. Míček Vladimír. Kromě jmenovaných byli i další, kteří se společně s hráči a hráčkami podíleli na rozvoji národní házené ve Vítkovicích. Doufáme, že na jejich úspěchy naváže i dnešní generace činovníků, hráčů a trenérů.